Xanadu (1980) | ČSFD.cz (2025)

Asi se v každém, kdo viděl tenhle "mjůzikýl" v kině v době prvního uvedení u nás, pere nostalgie se střízlivým pohledem na věc. Nehledě na to, že je třeba nasadit filtr osmdesátek, protože z pozice dnešního (a nezasaženého) diváka je to záležitost už trochu dřevní a vyčichlá. Olivia je tu sice kočka a skupina ELO byla na uměleckém vrcholu, ale tak je třeba to také přijmout. Protože příběh - pohádka, a kromě hudby už asi nic. Jooo, a ještě Gene Kelly........a pak už nic. U mě: soundtrack vlastním, film už bych nemusel. Dvě hvězdy s trochou sebezapření.......škoda.(28.08.2014)

Kam bychom se poděli bez múz? Jak by náš svět vypadal kdyby umělci neměli nápady? Když jedna taková zaletí políbit znuděného malíře, musícího tvořit kvůli živobytí všechno jen ne umění, dá se očekávat zajímavá zápletka. A když je tou múzou Olivia Newton-John, dá se očekávat i zápletka muzikální... A tak tu máme základní obrysy muzikálu. Ještě je třeba jeviště a jelikož osmdesátky byly disco, barevné, neonové, lesklé, zářivé leckdy až kýčovité, vzniknul nám tu opravdu povuhodný koktejl neočekávaných chutí. Já jsem osmdesátkami vždy naprosto pohrdal. Sice jsem v nich vyrůstal, ale když člověk vidí jen tu módu, účesy, je to psycho. Ještě větší psycho byly ty naše osmdesátky, kdy jsme se snažili v rámci možností podobat se západu což lecos ještě samo o sobě karikovalo již tak šílené věci... Stejné to se mnou bylo s hudbou. Jenže, nikdy neříkej nikdy. Přes Beatles a následnou sólo tvorbu Hariisona a Travelling Wilburys jsem se postupně dostal k brýlatému fousáči jménem Jeff Lyne a jeho smyčcovo-syntetickému bandu ELO. No a pak už to s tím pohrdáním máte těžké :-). Xanadu to je hudba Jeffa zpívaná Olivií. nevím zda byl kalkul udělat muzikál pro širší vrstvy než pro disco mládež, ale nějak se jim podařilo do něj vintegrovat i Geene Kellyho, který tomu dal charismatický a svým způsobem nostalgický rozměr. Nicméně i on do dějevé linky zapadá, i on kdysi poslouchal múzu... A tak nám muzikál z divokých osmdesátech co chvilku sklouzává kamsi na konec války, kdy parketům vládly bigbandy, kdy elegance byla nezbytností a tvořila noblesu té doby. Filmaři se snažili aby byl film plný světelných efektů a musím uznat, že na svoji trikovou archaičnost lecos i dnes v HD na velké obrazovce působilo zajímavě a nikterak směšně. Ano děj je opravdu jednoduchý. Ale proč ne? Písničky byly krásné, stejně tak Olivia a to jí bylo ve filmu už 32 let. Dnes by se řeklo, sakra dobrá milfka :-). Ona hodně dělala i její perfektní fugura a všeliké ty rozparky oděvů sahající proklatě vysoko. Geene také překvapil. Nejen svojí účastí, kterou jsem nečekal, ale i svým pohybovým rozsahem v těch svých 68 letech ! Ono už jen ta jistota na bruslích. Já bych vyjel hned v první zatáčce a crashnul to někam za rešiséra... Písničky byly fajn, ale jestli něco zaslouží vyzdvihnout je ten závěr jehož píseň se stala hitem. Mně fascinovala všechna ta světla a hlavně to množství lidí v pohybu. Tu píseň jsem si pustil 3x a sledoval jen všechen ten cvrkot kolem. Fakt neuvěřitelné. No co říci závěrem. Něco se se mnou děje. Začíná se mi líbit romantika i lecos z osmdesátek. Asi stárnu. Asi souběžně s tím jak jde současný svět co měl jakýs takýs řád zvolna a v pokoji do hajzlu, člověk se asi začíná upínat k věcem, které mu nějak utkvěly ve vzpomínkách a také k věcem, které byly originální a měly nápad. A protože je tu film strhán soudobými znalci muzikálů jako jsou Kleopatra, Dášenka, Rychlé šípy, Galileo, Barbánek, Drákula a já ani nevím jaká všechna ještě další libreta ty naše serebrity napsali, tak tomuhle dnes už v pravdě klasickému kousku dávám schválně za plný počet ať tu trochu zahýbu procenty. Takže já dávám za 5 desek s Glennem Millerem ! * * * * *(09.04.2019)(méně)(více)

Reklama

Dřív se mi tenhle snímek strašně líbil. Pamatoval jsem si z něj ale jediné - píseň s titulním názvem. Docela jsem byl zvědavý na to, jak mě snímek dostane po letech, když jsou hodnocení obecně tak špatná. Olivii mám prostě rád, s tím nikdo nic neudělá, ale Gene Kelly tady vede. A ano ten film se nakonec stal čekáním na jednotlivé písně, kdy ona titulní "Xanadu" pro mě stále zůstává skvělou. Ten konec je ale krásně jetý ve stylu 70. a 80. let.(27.07.2015)

Tak Xanadu svého času nelapilo ani moji pubertální retro duši (co si pamatuju, při mém prvním a zároveň i posledním shlédnutí jsem nakonec větší pozornost věnovala úkolu z účetnictví), a to i přesto, že cesta k tomuto "muzikálu" mi byla ušlapána již předcházející Pomádou. Kdeže loňské sněhy jsou; dnes sice nesnesu ani jeden ze zmíněných filmových kreací, ovšem pokud mi z filmu vytane na mysli pouze jeden jediný průměrný, omletý hit (jo, a možná, že se tam taky jezdilo na kolečkových bruslích...) .... něco bude asi špatně.(19.06.2014)

Pokus o vzkříšení klasického tanečního muziálu bohužel nevyšel. Může za to hlavně naprosto tristní scénář a toporná dvojka Newton-John a Beck; hlavně Olivii mám z Pomády trochu glorifikovanou, takže mě až překvapilo, jak málo z ní vyzařuje. Jakouž takouž úroveň dodává jen Kelly, který nic na šarmu neztratil i přes vysoký věk (67!!!), hudba skupiny ELO a vynikající závěrečná show na kolečkových bruslích.(26.06.2005)

• Vůbec první Zlatou malinu pro nejhoršího režiséra si v roce 1981 za tento snímek odnesl Robert Greenwald.(Terva)